Jak na mě přišla noční můra spousty žen a jak jsem s ní bojovala

1. ledna 2018 v 22:45 | Keavy |  Deníček
Od doby, co jsem podlehla nátlaku rodiny a odešla na vysokou školu spíše jejich výběru, se začal můj život pozvolna zhoršovat. Po nějaké době se pozvolný sestup změnil na sestup exponenciální. Poté jsem s tím začala něco dělat, takže skoro strmý sešup se změnil na mírně klesající stganaci - co se však stalo, stalo se, a jen tak to již více nešlo vymazat.
Ano, ano, začala jsem se nervově hroutit, prošla jsem si několika šílenými záchvaty jak totální paranoii, hysterie nebo úzkosti, nemohla jsem spát, shodila jsem pár kilíček... a to všechno vyústilo v tu nejhorší noční můru, jaká může dívku nebo ženu potkat.
Ano, připravte se na tu tragédii...

...začaly mi padat vlasy.
Bez legrace.
Najednou jsem jich začala vyčesávat čím dál tím více, všichni se začali prohrabávat tím, čemu jsem odvážně říkala culík, zatímco oni to komentovali slovy "Ty jo, kdy ti ty vlasy tak strašlivě prořídly?", a dokonce i já jich v závěru viděla na svojí hlavě čím dál tím méně.
Bohužel pro mě, už od malička mě stříhali na spockovský účes ála hrnec a dlouhé vlásky jako měly ostatní holčičky jsem si musela tvrdě vybojovat, to mě ale naučilo bojovat o ně celý svůj život. A rozhodně jsem se nechtěla vzdát ani tentokrát.
I nakráčela jsem do lékárny a odkráčela s balíčky obskurních doplňků stravy, které zaručeně pomáhají, a začala je s velkou zálibou zobat. Výsledek? Zaručeně dokonalý! Vlasy mi začaly nádherně růst ve velkém... nicméně to nikterak nezměnilo míru, v jaké mi padaly. Takže najednou z těch vysněných krásných dlouhých vlasů byly vlasy notně prořídlé, ale zato s obrovským podrostem. Mohla bych se skoro nazvat lesem s hojně vyvinutým bylinným a potažmo keřovým patrem- jak se tomu v biologii říká? Sekundární sukcese? Bohužel, ačkoliv se považuji za ekologického člověka, tady mě tahle ekologie nikterak nepotěšila.
A tak, když boj po bylinkách nepomohl, musel chtě nechtě přijít boj po italsku.
Že nevíte, co to je? Je to velmi jednoduché. Vaší hlavní zbraní se stane bílý kapesníček a v závěru se na zbytek vykašlete a jdete si dát víno. Tak přesně takhle jsem to jednoho dne udělala, chvíli poté, co jsem se marně pokoušela si na hlavě vytvořit svůj oblíbený pseudosecesi připomínající drdol, který ale prostě ne a ne držet, jako by mi naznačoval, že prostě ty potřebný lokny jaksi neexistujou.
A tudíž jsem se vzdala svého snu mít krásné vlasy po pás a vydala se vstříc novému intelektuálskému vzhledu pod heslem "čím víc kratší, tím víc hipstr!"
Ano, já, která vyšilovala z každého centimetru vlasů, o který jsem přišla, jsem si jich najednou nechávala ufiknout přes třicet.
Šla jsem tam s myšlenkou, jak všechny holky, které udělaly takovou radikální změnu ve svém vzhledu, říkaly, jak úžasný to byl pocit, že najednou jim jejich hlava připadala tak lehká - a víte, co mi na to bylo řečeno? "No jasný, že tobě ta hlava lehčí nepřijde, protože jsem ti stříhala jenom těch pár dlouhejch vlásků, tu spoustu co máš odrostlý u hlavy, jsem ti stříhat nepotřebovala..."
Takže jsem vlastně přišla i o ten pocit dobře vykonané práce na závěr. No je tohleto nějaký život?

PS. Na stranu druhou, vypadám jako totální intelektuál! Skoro se cítím jako opravdový umělec. A to za to stálo, ne? Ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LM LM | E-mail | Web | 30. ledna 2018 v 20:12 | Reagovat

:D Ty dokážeš urobiť aj z tragédie komediálny príbeh, ale súcitím s tebou. Mne moje vlasy tiež začali padať vo veľkom a tak som musela siahnuť po drastickom riešení a zostrihnúť ich. Ubudlo len niečo málo cez 5 centimetrov, ale bolí to, jak keby som ich dala dole najmenej tých 30. Ja sa skutočne dlhých vlasov asi nedožijem, ale tipujem, že roky farbenia sú príčina, ktorá si na ich lámavosti vyslúžila svoj podiel viny. Takže už žiadne farbenie, len prirodzené šediny :D

2 Keavy Keavy | E-mail | Web | 30. ledna 2018 v 21:44 | Reagovat

[1]: To víš, kdybych se ze všeho hroutila, tak já, ještě se svýma depresivníma odchalkama, budu za chvíli neschopná čehokoliv. Tak aspoň když už o tom píšu... ale je pravda, že tady jsem na to byla dost připravená, takže to taková katastrofa, jak jsem původně čekala, nebyla. Naopak si skoro myslím, že najednou vypadám víc... víc jako já :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama