Leden 2018

A život jde dál...

27. ledna 2018 v 17:32 | Keavy |  Zamyšlení
Klika cvakla, dvéře letí, Zeman vchází do dveří…
A je to. Konec. Šmitec. Hotovo. Zvoleno.
Původně jsem nechtěla, ale nakonec si menší komentář k volbám také neodepřu.
Co se mistra Zemana týče, není asi o čem mluvit - stačí si pustit televizi, chvíli jej sledovat a kdo nedojde ke správnému názoru, škoda jeho.
Co se týče pana profesora Drahoše, musí se mu nechat, že bojoval dobře. Nebyl to můj největší favorit, jako člověk se mi však zdál relativně zajímavý - vzdělaný brýlatý inteletkuál se zájmy. Méně se mi líbil fakt, že vedl Akademii věd, což je asi největší vědecká instituce v naší republice a nechci si představovat, jakým způsobem se pro její vedení získávaly finance. Trochu jsem se tedy obávala, že když by dosedl na prezidentský trůn, mohl by se z něj stát velký král Machiavelli, jehož účelové jednání by světilo prostředky, kterými je vykonává.
Na stranu druhou, zvolili jsme si prezidenta, jehož prostředky účel zdaleka nezachrání.
Kostky jsou na pět let vrženy. A teď nezbývá, než zvednout hlavu, jít dál a ostatní se uvidí.
Kdokoliv, kdo je z té volby nešťastný - co se stalo, stalo se, nijak to nezvrátíme, ale třeba za čas budeme mít možnost volby znovu a dopadne to lépe. Náš stávající prezident možná zastupuje náš národ na veřejnosti přesně z té strany, z jaké náš národ vidět nechceme, nemá však cenu za jeho opětovné zvolení náš národ usvědčovat a celý jej zatracovat. Šetřeme si dech na něco pozitivnějšího. Třeba na gratulace panu profesorovi, že se tak hezky držel. Zaslouží si je!

Louskáček - Vánoční příběh

13. ledna 2018 v 23:23 | Keavy |  Balet
Dostat se v Národním divadle na originální představení Louskáča je v dnešní době takřka nemožné. Do loňského roku jsme mohli vidět inscenaci "Louskáček a Myšák Plyšák" (kterého jsem bohužel - nebo možná naštěstí - neviděla a po ne úplně hezkých recenzích ani vidět nechtěla), letos se na pódium opět vrátil "Louskáček - Vánoční příběh". Ani tentokrát se však o toho tradičního nejednalo...



Jak na mě přišla noční můra spousty žen a jak jsem s ní bojovala

1. ledna 2018 v 22:45 | Keavy |  Deníček
Od doby, co jsem podlehla nátlaku rodiny a odešla na vysokou školu spíše jejich výběru, se začal můj život pozvolna zhoršovat. Po nějaké době se pozvolný sestup změnil na sestup exponenciální. Poté jsem s tím začala něco dělat, takže skoro strmý sešup se změnil na mírně klesající stganaci - co se však stalo, stalo se, a jen tak to již více nešlo vymazat.
Ano, ano, začala jsem se nervově hroutit, prošla jsem si několika šílenými záchvaty jak totální paranoii, hysterie nebo úzkosti, nemohla jsem spát, shodila jsem pár kilíček... a to všechno vyústilo v tu nejhorší noční můru, jaká může dívku nebo ženu potkat.
Ano, připravte se na tu tragédii...

Cože? To už zase začíná...?

1. ledna 2018 v 22:39 | Keavy |  Mikrokatastrofy
Opelichaný a nastrojený rádoby stromeček, figurka Louskáčka, papírový betlém a vcelku hezká vánoční hvězda (Euphorbia pulcherrima, víme? Já si to za boha nemůžu zapamatovat...). Výborně, můžu odškrtnout. Spousta nevypálených vonných svíček, okolo kterých jsem prošla v obchodě a došla k závěru, že je prostě musím mít doma, ať se děje cokoliv, protože přece Vánoce a zapalování svíček, no ne? Taky můžu odškrtnout. Spousta rozdělané a an zdaleka nedodělané práce do školy a mírný předzkouškový stres. Taky odškrtnuto. A nepořádek. Spousta nepořádku, kam se jen podívám. Výborně, splnila jsem vše, do posledního detailu. A jak jste si Vánoce užili vy?
Popravdě, doufám, že lépe. Tu moji anarchii a šálek čirého zoufalství zabaleného ve skořicovém odéru cukroví nikomu nepřeju. Ačkoliv vysokoškolští studenti, kteří ukrutně nestíhají, asi vím, o čem mluvím, že?

Každopádně tímto chci popřát všem hezký vstup do nového roku, hodně čaje a inspirace!

A příště už třeba přjde něco rozumného. Anebo aspoň kouzelník.