...Drink tea, write blog, be happy...

Timeless

9. listopadu 2017 v 16:09 | Keavy |  Balet
V divadlech byla sezóna otevřena už před nějakou dobou, já ji otevřela teprve teď - a to nově uváděným baletem Timeless.





Toto slovo přeložíme do češtiny jako "nadčasový" - a řekněme, že přesně tomu výběr odpovídal. Jednalo se opět o tři, v rámci možností krátkých, vystoupení.

Serenáda.
Vypůjčeno z webu Národního divadla.

Prvním kouskem byla Serenáda s choreografií George Balanchina na stejnojmennou skaldbu Petra Iljiče Čajkovského (ne, pardon, napíšu to hezky česky. Tak.).
Tato dvě jména sama o sobě nemůžou jen tak zklamat - Čajkovskij je pro mě něco jako otec veškeré baletní hudby (ano, není to pravda, ale Louskáček a labutí jezero jsou ty dva nejvíc profláklé balety, jaké vůbec na světě můžete najít...) a jeho Serenáda byla nádherná. Pro další čtení vám sem umístím tu její nejhezčí část:

Vypůjčeno od uživatele python7275.

Co se týče samotné choreografie, tak Balanchine se vyznačuje moderním pojetím baletu. Ne tak, že by do toho zapasovával moderní techniky, ale různě si pohrává s prostorem, mění různě úrobně i pozice tanečnic a obzvlášť z výšky (opravdu velmi mnoho jsem v tu chvíli byla ráda za první galerii) se na to krásně kouká - když jste s tanečnicemi ve stejné výšce, tak neuvidíte, jak se hezky staví do kruhů a proplétají mezi sebou.
A aby toho nebylo málo, tanečnice měly nádherné dlouhé bílé šaty, které okolo nich vlály jako závoj.

Jen považte sami, do těch šatů se nelze zamilovat...
Vypůjčeno z webu Národního divadla.

Jako druhé na řadu přišlo vystoupení Separate knots. V naší inscenaci jej tančili dva tanečníci, přesněji Ondra Vinklát a Šimon Pechar, moji dva oblíbenci. Choreografie byla ale taková na mě až trochu moc divoká a vyvolala ve mně podivně xenofóbní myšlenky, o kterých jsem vůbec netušila, že existují. Nebo to jenom bylo tím, že na mě působila moc intimně a takové divné pocity bych měla, ať by to tančili dva tanečníci, dvě tanečnice, nebo smíšený pár? Nevím...
Chopinovu klavíru, který je celou dobu doprovázel však nešlo nic vytknout. Inu, Chopin je Chopin, a byla to jedna z dalších vábniček, která mě na tento balet přivedla.
Zatímco však po Serenádě nastal vlažný potlesk, tady se pískal oa skandovalo skoro jako na tržišti, což se mi do Národního divdla moc nehodilo, ale budiž. Když už někteří lidé i na premiéru přišli v džínách, tak je jasné, že zdaleka všechno nebude dle mých představ.

Separete knots v podání Ondřeje Vinkláta a Šimona Pechara.
Vypůjčeno z webu Národního divadla.

Nu a posledním předvedeným kouskem bylo Svěcení jara. Na to jsem byla asi nejzvědavější, protože Svěcení jara v jendé ze svých mnohých podob bylo mým prvním baletem vůbec, a také protože to nebyla položka, na kterou bych se vyloženě těšila. O to větší prostor na překvapení měla.
Nutno říci, že v době své premiéry tento balet vyvolal značné pohoršení - oproti obvyklé eleganci se tady objevovaly lomené úhly a všechno bylo tak divoké a prapodivné, že to spousta diváků jednoduše neskousla.
Tady již trochu zmíním příběh - jedná se o pohanské vítání jara (tedy, ne žádné Slovanské tance a ejchachá juchachá v krojích okolo májky), kdy má být jeden vyvolený obětován bohům. A celý příběh o vybrání vyvoleného, o jeho rodičích, u kterých jsem doposud nepochopila, jestli jsou nadšeni z toho, že byl jejich syn vybrán, nebo naopak zdrceni tím, že jej ztratí (a mám podezření, že to nevědí ani oni sami).
Hudba byla... no... inu... kdo zná Svěcení jara, ten ho zná, kdo ne, tak řekněme, že byla velmi specifická.
Tanečníci tančili v minimalistických divoce gepardích kostýmech a připadalo mi to celé čistě moderní - poznávala jsem tam sem tam techniku, co se brala na těch několika lekcích contemporary, které jsem navštívila. O nějakém baletu tedy nemohla být řeč, což mě na jednu stranu zklamalo, protože mě doopravdy velice převelice zajímá ta prapůvodní podoba, na stranu druhou se mi tohle moderní ztvárnění vlastně také velmi líbilo. Jak vlastně modernu zase tolik nemusím (radši mám klasický balet, neboneoklasiku, jak se tomu údajně říká), tak sem se naprosto dokonale hodil.

Svěcení jara
Vypůjčeno z webu Národního divadla.

Na závěr tedy musím říct, že začátek letošní sezóny se velmi vydařil a asi bych jej s klidem doporučila dál.
Hodnocení: *****
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama