...Drink tea, write blog, be happy...

Dvacet tři krát třistašedesát pět

29. října 2017 v 23:15 | Keavy |  Mikrokatastrofy
...Au. To snad ne, že ne... No, asi vlastně jo. Tedy, plus šest, samozřejmě, protože poté, co jsem se uzdravila, jsem musela začít dělat milion jiných věcí a nestihla jsem žádný článek o téhle katastrofě napsat.
Tak tedy... už jsem zase o krok blíž k tomu... té... no... dospělosti! (Ano, naučila jsem se, že když napíšu něco o smrti nebo stáří, přistane mi na hlavě cihla, nebo něco podobného, protože mám přeci krásný věk, který by mi leckdo záviděl.)


Zkrátka a jednoduše, je tomu tak. Jsem zase o rok starší. Za chvíli se budu moct tvářit zle, když se mě někdo zeptá na můj opravdový věk. A třeba už mi taky za chvíli nebude nikdo tykat v obchodě a nikdo si nebude myslet, že jsem právě začala chodit na střední školu! Ale to moc předbíhám.
Každopádně, zjistila jsem, že se každý rok o svých narozeninách něčemu přiučím. Nebo alespoň myslím - tak třeba letos jsem se naučila, že se jedná o doopravdy nákladnou životní událost. Anebo je to jenom tím, že jsem se možná rozhodla rozmazlovat? Nevím, možné to je. Rozhodně jsem se letos rozhodla, že zrovna narozeniny jsou tím skvělým okamžikem, kdy si bez výčitek můžete dopřát takové ty věci jako burákové máslo, mandlové mléko, další rostlinný přírůstek do domácnosti, konečně první poličku do koupelny, nebo Louskáčka v knižní verzi (z čehož se nakonec vyklubala úplně jiná kniha, nový skicák a tužky, dva krémy na ruce a parfém. Nechoďte do knihkupectví v obchodních centrech, vaše peněženka vám za to poděkuje...). A to jsem si nakonec nepořídila ten toustovač ani cedník, který si tak snažně už bůhvíjak dlouho přeju...
Ale zase jsem si svoje narozeniny užila, řekněme. Když jsem se nad tím později zamyslela, došla jsem k závěru, že ten nejužitečnější dárek si stejně nakonec vždycky dáte sami, protože stejně víte nejlépe, co zrovna potřebujete. Zvlášť, když jste se zrovna přestěhovali, že.
Ale nebudu říkat, že mi chybí lístek na balet (dokonce i vím, na jaký, a fakt, že ho u nás nikde nedávají, mi je naprosto ukradený), pugét bílých kamélií a sepsaná romantická báseň nebo píseň od nějakého osobního minnesängera. Ale asi jsem právě dostala akvárium a na rybičky si budu muset počkat*.

*Nikdy si nejsem jistá, co jsou slovní obraty mojí osoby, co jsou rčení naší rodiny a jaké věty používá i široká veřejnost - každopádně, jak se říká "Vyber si, jestli chceš rybičky nebo akvárium", já na to odpovídám: "Obojí. A ještě tenhle puškvorec a támhletoho axolotla!" A letos mi svět nevyhověl a dostala jsem jenom čtvrtinu. To je bída, co?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Victoria Eleanor Drake Demonica Wicca Victoria Eleanor Drake Demonica Wicca | E-mail | Web | 29. října 2017 v 23:32 | Reagovat

Nezávidim

2 j j | 31. října 2017 v 10:03 | Reagovat

Axolotla říkáš, jo? 3: )

3 Keavy Keavy | Web | 6. listopadu 2017 v 21:43 | Reagovat

[1]: no, děkuji :D

[2]: ano! Moje oblíbené zvíře :D

4 j j | 14. listopadu 2017 v 9:20 | Reagovat

Jako jo, axolotl je boží, ale... aby se ti vešel do akvárka (a taky mu budeš muset často dokupovat rybičky)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama