Sluníčko

19. září 2017 v 18:27 | Keavy
Dneska jsem si říkala, že je ten pravý den, abych vás mohla začít seznamovat se svými malými (tedy, jak kdy) inkoustovými obrázky, jak jsem již avizovala dříve. Seřadím to hezky chronologicky a začnu od toho nejstaršího.
Upozornění: ano, ten, kdo je proti tetování, ať radši dál nečte. I když ono dál není nic pohoršujícího...



Celé to začalo tím, že jsem si říkala, jak moc bych si nechala něco namalovat hennou. Jenomže jsem nevěděla co. A pak jsem úplnou náhodou našla výběr šablon, které k tomu byly určené a netrvalo dlouho a dvě jsem si vybrala, v obou případech se jednalo o květ. Jeden byl hezčí, druhý méně, ale také měl něco do sebe.
Když jsem si pak obě šablonky prohlížela, došla jsem k závěru, že ten ošklivější je vlastně ten hezčí, protože spíš než květ mi připomínal sluníčko. Nevím proč, ale prostě se mi zamlouvalo tak nějak... víc. Možná protože ke mně sedělo líp? Všichni mi vždycky říkali, jaké jsem sluníčko a jak jim můj úsměv často rozsvěcí den. Tehdy jsem ale neměla zrovna dvakrát dobré období a místo sluníčka jsem připomínala spíš mráček. A možná proto mě tenhle symbol přitahoval víc. Prostě... takové moje malé osobní sluníčko do špatných dnů. Protože vždycky jsem se měla usmívat já a všichni to ode mě vyžadovali, jak mi připadalo. A když jsem byla v depresích já, neexistovalo nic, co by mě dokázalo rozveselit. A tak se mi líbilo něco malého, milého a pozitivního, na co jsem se mohla koukat a nebyla jsem to já.
A pak, snad o půl roku později, kdy jsem se na sluníčko jenom dívala, se z henny sešlo. A najednou tu bylo rozhodnutí, že si ho nechám namalovat nastálo. Protože proč ne? Sice jsem ho ani jednou vyhennované neměla, ale prostě jsem ho chtěla a představa, že si ho budu obtahovat pořád dokola, mě nebavila. A tak se to jednoho krásného dne stalo. Přišla jsem ke slečně, kterou mi známí doporučovali, chvíli do sebe nechala rýt... a bylo to. A od té doby ho mám a už to jen tak nezměním. A zatím opravdu nechci.

Tak toto byl, prosím pěkně, původní návrh. A v reálu vypadá... ehm... takhle:


(Ale taky někdy má tvar jako ten originál, ono záleží, jak zrovna hýbu s rukou, znáte to...)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LM LM | E-mail | Web | 26. září 2017 v 22:23 | Reagovat

To je krásne a má dokonca vlastnú históriu :) Podľa mňa je krásne. Malé a rozkošné :)

2 Keavy Keavy | E-mail | Web | 12. října 2017 v 15:40 | Reagovat

[1]: Děkuji za pochvalu, ještě je v plánu si k němu pořídit pár kvetoucích kamarádů :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama