Srpen 2017

Deprese a pokojové archeologie

9. srpna 2017 v 23:04 | Keavy |  Deníček
Jednoho krásného dne jsem se rozhodla, že svůj život od základu změním. Ano, opět a znovu, dělám to tak každé tři měsíce, ale tentokrát jsem se rozhodla rozšoupnout se ve velkém stylu.
Nejdříve jsem měla oči na šťopkách a vybírala a vybírala, poté se těšila a těšila a nakonec si zoufala a zoufala. Ale už bylo rozhodnuto a toto rozhodnutí se jen tak nedalo vzít zpět. A tak jsem se po hlavě vrhla na přípravy onoho velkého kroku.
Začalo to velkým tříděním, které se ze začátku zdálo býti naprosto nevinným, nakonec se z něj však stala výprava psychicky náročná asi tak stejně, jako vylézt po žebříku na Eiffelovu věž, zvlášť když trpíte závratěmi.

Inkoustová symbolika

9. srpna 2017 v 23:04 | Keavy
Jako menší jsem na to ani nepomyslela. Ano, vždycky jsem si přála do ucha další dírku, ale to bylo tak všechno. Když se mi ve třetím ročníku na střední škole trochu zbortily a překopaly plány, nechala jsem si ucho opravdu propíchnout. A pak jsem začala přemýšlet pod vlivem okolností a různých společenstev nad tím, že bych si nechala vytvořit tetování a splést dready. Ovšem jak už to tak bývá, pár let jsem čekala a váhala a hledala u blízkých podporu...A pak, s nástupem rekonstruování historie jsem však především dredatý nápad z praktických důvodů odložila. Namísto toho jsem začala intenzivněji zvažovat, že bych si pořídila tetování, radši hennové, protož jsem se opravdového bála, pak jsem začala přemýšlet nad nějakým stálejším, které by vydrželo déle než dva týdny, až najednou, jednoho krásného (nebo možná krizového?) dne, mi opravdu ruplo v bedně a pořídila si trvalé... a protože u mě to neznamenalo jenom "je to v módě, chci to", ale mělo to hlubší význam, odstartovalo to moji pokreslovací éru a u jednoho kousku to rozhodně neskončilo...
A protože se vskutku jedná o ozdobu, kterou budu mít nejspíše navždy, samozřejmě jsem vybírala, co, jak a proč si pořídím. A ke všemu, co mám, vedla nějaká více či méně spletitá cesta... a jsou to cesty, které jsem se rozhodla zaznamenat.


Podkova
Kefka (harlekýnek)

Tanec, krajky, krabice

7. srpna 2017 v 20:35 | Keavy |  Mikrokatastrofy
...aneb tak by se dal shrnout celý můj měsíc v kostce.
Týden jsem se vydala mezi dámy lapené různými řemesly, podobně jako já sama, a učila se tam paličkovat (poněkud neúspěšně, ale snaha byla!). O téhle zálibě vám možná časem něco napíšu, myslím, že jsem vám i s něčím takovým už vyhrožovala, tak se máte na co těšit.
Druhou akcí, na kterou jsem se vydala, byl týdenní seminář historických tanců. Ty už šly o něco lépe, než paličkování, i když jsem byla obzvlášť u renesance neustále podrobována kritice, že mám moc baletní nohy, moc nad vším přemýšlím, moc všechno komplikuju... ale to nevadí. Každý s tím nějak začínal, ne?
A když už jsem se dostala domů, veškerý můj čas zabíral tanec tady. Hlavně pracovně, Vypomáhala jsem na tanečním festivalu a tak vůbec... no a také jsem uskutečňovala jeden z těch svých velkých kroků ve svém životě. Tedy přebírání věcí a uskladňování je do krabic. A to sežere opravdu velmi mnoho času, věřte mi...
Tímto se velmi omlouvám, nestíhala jsem psát ani na jeden z blogů, ani jsem nestíhala psát žádnou povídku, nic... ale abych jen tak netlachala, rozhodla jsem se alespoň pro útěchu vytáhnout jednu ze svých starších tvoreb, na ukrácení dlouhé chvíle. Snad se bude aspoň trochu líbit :)

Jo, a málem bych zapomněla, v soboru už zase někam odjíždím, ale kvůli množství práce, co mám doma, jsem rezignovala na učení ve prospěch manuální činnosti a večerní únavy, kterou bych třeba možná mohla využít k nějakému tomu psaní, tak tu třeba nakonec přeci jen něco málo přibude ;)

~Mějte se krásně!

Irský krém

7. srpna 2017 v 20:35 | Keavy
Irsko je moje srdeční záležitost a kdyby mě někdo pobídl, ať o něm mluvím, asi bych na něj zůstala jen hloupě zírat. Kde začít? U vřesovišť, nebo pastýřského koláče? Nakonec se dohromady nesešel irský krém, ale irský mišmaš.