Valdštejnské slavnosti 2017

23. května 2017 v 9:23 | Keavy |  Třicítka
Přeji hezkého rána, které jsem původně chtěla strávit učením... ehm. Okolní situace mi to ale nedovoluje, a tak jsem se rozhodla, že se zase po delší době ozvu.
O víkendu jsem se vůbec poprvé ve svém životě účastnila historické akce z období třicetileté války a to hnedka té údajně největší v našich zemích - tedy Valdštejnských slavností ve Frýdlantu.
Zatím jsem se podívala jen na pár středověkých akcí, takže jsem byla zvědavá, jak to celé bude probíhat, jestli to bude vlastně úplně stejné, akorát v závěru se proti sobě postaví dvě armády a namísto bušení se po hlavě po sobě budou z úctyhodné vzdálenosti střílet, nebo to bude celé jiné. Nu, jak se to vezme.





Celé slavnosti začínaly velkým dopoledním průvodem přes celé město, na což tedy opravdu zvyklá nejsem (ale jen protože prý jezdím na nepochodové akce). A musím přiznat, že to byla jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy na historické akci zažila. Obrovská banda magorů navlečených v uniformách a pochodujících v dlouhém zástupu za zvuku bubnů od zámku až k náměstí pro mě měla neuvěřitelnou atmosféru.
Odpolední bitva mě zase tolik nepřekvapila, na pole napochodovaly dvě armády, chvíli si vyměňovaly pár výmluvných výstřelů a nakonec se proti sobě všichni vrhli s klasickou chladnou zbraní v ruce, přičemž bylo roztomilé sledovat, jak se opravdu snaží, aby se svého protivníka ani nedotkli. Co jim zazlívat, kdyby jim ten kord nebo nedej bože píka ujely, chudák člověk na druhé straně stráví týden v nemocnici, protože v baroku se jaksi na pořádnou zbroj už moc nedbalo. Narozdíl od středověku, kde byli všichni navlečení v prošívce a někteří přes to měli kroužkovku, nebo rovnou plech. V tomhle byla tahle bitva taky pestřejší - namísto šedo-béžovovo-stříbrno-špinavé změti lidí se tady opravdu od sebe daly rozeznat jednotlivé jednotky, všechno bylo barevnější, veselejší a vlastně také mnohem hezčí na pohled. Protože na mečování přišla řada až v úplném závěru a ze začátku se spíš střílelo, bavilo mě to mnohem víc.
V noci přišel na řadu průvod s loučemi a závěrečný ohňostroj. Jestli mi ten ranní průvod přidal atmosférický a úžasný, tak tohle bylo ještě něco mnohem víc. Byla tma, zase se bubnovalo, víc se pokřikovalo a stačilo se ohlédnout nahoru do kopce a když člověk viděl tu stužku plamenů vinoucí se od zámku až dolů, skoro se mu podlomila kolena. Což teda vlastně hrozilo celou tu dobu, i když se koukal přímo, protože ty louče byly nad očekávání docela těžké.
A závěrečný ohňostroj nepotřebuje komentář - byl dlouhý a i když jsem nebyla na náměstí a neslyšela tu hudbu k němu, krásný. Zmiňovala jsem už, že mám ráda ohňostroje, zvlášť ty pořádné na zakázku?

Celé dva dny také běžel program na náměstí, většinou nějaké ty tance, hudba a také trhy. Zároveň u náměstí Valdštejni rozbili tábor, který byl volně přístupný pro lidi - tedy nic pro mě, protože jsem byla celou dobu asi tedy na té špatné straně u Švédů, kteří tábořili nad městem, kousek od bitevního pole. A to je člověku líno si jen tak mezi bitvami a přípravou jídla odskakovat na vycházku dolů do města... a ani by to moc nestíhal.
Večer jsem akorát ještě před průvodem stihla kousek koncertu Corvus Corax. Normálně je neposlouchám, ale všichni okolo se chtěli jít podívat, a tak jsem se přidala. A možnáe změním názor. Sice mi trochu připadalo, že když slyšíte jednu písničku, slyšíte všechny, ale to nevadí...

Nu a v tomto tempu se táhl i poslední den, žádné průvody, jenom mnou zameškaný program na náměstí. Dobře, možná kousek hudby od kapely Musica Canora a pak jsem slyšela něco, co prý měly být historizující tance (po té populární hudbě, co se od pódia linula, to tanci historickými odmítám nazvat)., ale byla jsem moc daleko a za celým davem, takže jsem nic neviděla.
Odpoledne se pak konala ještě druhá bitva, ale u té jsem to zabalila už po první polovině a radši se vrátila zpátky do tábora, nejenom kvůli tomu, že jsem byla celá spálená od sluníčka, ale také z důvodu, že když už to člověk jednou vidí, podruhé ho to vlastně ani tolik nenadchne...

A tak se to celé nachýilo ke konci a musím říct, že jsem byla opravdu ráda, že jedu domů, celovíkendovka je už vážně hodně dlouhá akce. :D Každopádně musím přiznat, že se mi moc líbila, bylo mi líto, že se koná jen jednou za dva roky a budu se těšit zase na příště.
Na závěr bych možná jen smutně podotkla, že jsem se těšila, jak moc hezké to bude na pohled, ale obzvlášť děvčata mi velmi často přišly oděním úplně špatně, ale to už je jenom rýpnutí, které s akcí jako takovou nemá moc společného.

A na závěr musím přidat aspoň něco od Corvus Corax, když už o nich píšu, že? :D
Tady ale byli v poněkud okleštěnějším složení, takže takhle to až tak úplně neznělo. Ale nevadí... :D

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 GVKB GVKB | E-mail | Web | 23. května 2017 v 9:51 | Reagovat

???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama