Warcraft: První střet

8. dubna 2017 v 21:43 | Keavy |  Filmy
Rozhodla jsem se, že o tom napíšu ještě něco za horka, protože pak na to zapomenu a napíšou asi tak velké houby. S octem.
Mimochodem, víte o tom, že slovní spojení "houba s octem" je původně nejspíš z Bible a poukazuje to na fakt, že Ježíši se před smrtí dostalo přesně tohoto artefaktu, když se mu dávalo napít? Píšu to sem vlastně protože jsme se se slečnami, které se se mnou na tento film dobrovolně vydaly, shodly na tom, že jedna z postav Ježíše tak trochu přpomínala. Mně teda připomínala spíš Obi-Wana, který zapomněl na existenci předmětu nůžek a povolání holiče, ale to je jedno.
Nuž, konec krafání o ničem, jde se na věc.




Warcraft byla moje první zamilovaná hra. A vydržela až doteď. Nejdřív jsem hrála trojku, pak se odkudsi vynořila dvojka a když už konečně běžely trailery na film po internetu, vyhrabala jsem i jedničku. Tedy, ne že bych je všechny dohrála. Jsem technický analfabet a rozchodit X let starou hru na relativně novém operačním systému je pro mě trochu oříšek, který obvykle nerozlousknu úplně správně.
Na druhou stranu jsem zapřísáhlá antiWoWkařka a protože si nafoukaně cením svého literárního nadhledu, s nosánkem nahoru odstrkuji všechny warcrafťácké knihy. Na film jsem se tedy chystala vlastně jenom s povědomím, o čem jsou všechny tři (resp. tedy pět, když počítám datadisky, nebo jak se tomu říká) hry. Nebyla jsem tudíž asi předpojatá tolik, co někteří jiní.
Zároveň jsem slyšela, že za hranicemi film divácto silně strhalo. Pak jsem slyšela i pár negativních, ale i pozitivních názorů od známých. Takže dnes jsem se na křeslo před plátno usadila s pocity naprosto smíšenými a vyrovnanými, s očekáváním buď zklamání nebo úspěchu. Ideální kombinace pro to, aby moje hodnocení bylo objektivní.
~Trailer vypůjčen z kanálu CinemArtCZ

Dějově... to asi splňovalo to, co jsem očekávala. Za mě film shrnul první dva díly hry. Ne úplně správně a přesvědčivě, ale ano. Lidi, co četli knihy (nebo si také děj her pamatují líp?), možná vyletí do stropu z toho, že to prostě o trochu jiné je, ale upřímně, po prvním filmu nemám ten svíravý pocit beznaděje nad pokaženým dílkem, jako to bylo třeba u Eragona. Veškeré ty změny, co se provedly, jsou svým způsobem spíše kosmetické úpravy, které se dají napravit, nebo zamazat tak, že se to vlastně na chodu celého světa nemusí nijak extrémně dramaticky projevit. A obzvlášť, pokud byl film míněný nejenom pro fanoušky hry.
Základní motiv byl velmi jednoduchý - orkům umírá jejich původní svět Draenor, a tak se snaží protlačit na svět nový, Azeroth. Bohužel, toto je již plně obydlený svět lidí a lidé se svého domova samozřejmě vzdát nechtějí... a tak mezi nimi vypukne válka. Pak tam jsou samozřejmě ještě další dějové linky a i tato je poněklud rozvedenější, než jsem teď napsala, ale přeci jen, dala jsem si předsevzetí nevyzradit víc, než je nutné.
Nu, a co dál?
Hnedka ze začátku jsem se nejenom já, ale i jedna osůbka z mého doprovodu začala roztékat z epického hudebního úvodu. Celkově jsem si vlastně všimla, že soundtrack byl velmi vychvalovaný. Abych ale pravdu řekla - film skončil a já si pamatuju jenom tuhle jednu epickou melodii. Kdyby byla hudba tak strašně dobrá, všimla bych si toho během filmu asi víckrát. Nicméně, tenhle kousek (začínám mít podezření, že o moc víc jich tam nejspíš ani nebylo) se tvůrcům vydařil.
Druhá věc, která člověka do očí musela praštit okamžitě, bylo grafické zpracování. Tady se moje objektivita trochu ztratí, protože díky nádhernému vykreslení, které jsem mnohdy u onlajnové verze hry postrádala, jsem ochotná tomuto filmu odpustit mnoho neduhů. Pohled na mohutné svalnaté orky, kteří hýří porůznými zuby, kly, peřím, korálky a barvami, mě bavil pořád dokola a nemohla jsem se vynadívat. Poněkud hůř na tom už bylo vykreslení magie, které sice vypadá normálně ve hře, ale do filmu mi prostě nesedlo. Na stranu druhou, pokaždé když se na scéně objevil pěkně propracovaný Gul'dan, bylo mi vážně fuk, jakou magii používá.

Animovaní orkové podle mě byli největším plusem filmu. Jediné, co bych mohla ještě podotknout jest - těším se na nemrtvé a Kel'Thuzada!

Bohužel animovaná krása celého toho dílka nemohla zastřít realitu, která se do tohohle filmu vměstnala též. Ano, ano, mluvím o hercích. Nejsem si úplně jistá, jestli by tvůrci neudělali lépe, kdyby celý film natočili jako jedno velké CGI - i ty reálné postavy vypadaly, že byly drtivou většinu času narvané do animovaného brnění, nebo co hůř, plastového, které animaci v mých očích věrně napodobovalo.
Musím též podotknout, že postavy se mi nelíbily ani vzhledově, ani typově. Úžasný, skvělý a dokonalý král Llan ve mně od samého počátku (fakt, že tradičně straním hordě a nemrtvým, pominu) vzbuzoval silné antipatie, viděla jsem ho spíš jako zarputilého osmanského vládce, protivného spratka z Tamary Drewe nebo opáleného řeckého fešáka z Mamma Mia, ale vážně ne jako hrdinného, úžasného a dokonalého krále, kterým tu měl dozajista být. Anduin Lothar působil dojmem "Prááávě jsem si to pívo říznul něčím trochu vostřejším..." a i tu srdceryvnou scénu, při které bych očekávala hroucení, řvaní nebo něco podobného, přešel s kamenným výrazem a svědivými kapičkami v očích. Můj milovaný Medivh byl sice obsazen hercem, který se mi na pohled upřímně velmi líbil, ačkoliv jej ostatní zaměňovali za onu již dříve avizovanou biblickou postavu, avšak roli toho tragického hrdiny smutně kráčejícího až k samému hořkému konci jaksi též úplně ukázkově nesplnil. Ale přesto jsem mu fandila. Jenom kousek a mohlo to být dobré.
Naopak Khadgar mě jako postava relativně bavil, přestože dosahoval kvalit Garyho-Stu téměř ukázkově, a Garona se předvedla dle mého též velmi koukatelně.
Vlastně postavy mě celkově velmi zklamaly. Byť třeba Dominica Coopera (král Llyn) moc nemusím, špatný herec to podle mě není. A to samé určitě platí i u ostatních. Problém prostě tkvěl v tom, že nebylo co hrát. Film byl natočený tak zuřivě, že se povětšinu času přepínalo z jedné scény na druhou, z akce do akce se hupkalo asi tak stejně, jako když cvrnkáte kuličky a snažíte se je všechny dostat co nejrychleji do důlku - že už prostě nezbylo na nic jiného místo. A výsledek? Drtivá většina postav jako by vypadla přes kopírák, téměř nikdo nedostal skoro žádný prostor k vlastnímu projevu a všechno působilo tak nějak vynuceně, jenom aby to tam bylo, aby někdo náhodou nemohl říct, že se něco zametlo pod koberec. Zároveň některé poblémy byly najednou vyřešeny moc rychle a jednoduše, až to vypadalo nepřirozeně.


Medivh se mi zalíbil hned v první scéně a jeho postupné dospívání k závěrečnému výsledku mmělo být nejspíše tahounem celé dějové linky lidí. Bohužel, nebylo to uchopené úplně tak, jak bych si přála...
~Vypůjčeno z kanálu Comicbook.com


Děj také upřímně nebyl nic moc. Nebo, tedy, jak se to vezme. To, co se odehrávalo na straně orků, se mi líbilo, ze strany lidí toho však moc nebylo. Nebo bylo, ale bylo to podáno způsobem, že mi to tak v závěru vůbec nepřišlo. Tvůrci přitom měli k dispozici celý krásný Azeroth, který mohli ukázat... a ono nic. S takovouhle bych se divila, pokud by se objevil během filmu vůbec někdo, kdo straně Azerothu fandil.
Celkově si stojím za názorem, že kdyby vzali z děje jenom polovinu, roztáhli by ji na celý film a víc se zaměřili na propojení se světem, o který se vlastně válčí, na jednotlivé charaktery postav, na jejich vzájemné vztahy a zároveň vysvětlení některých pasáží, výsledek by byl mnohem hezčí. No považte sami: třeba takový Khadgar by mohl být představený dříve, mohl by opravdu objevit to, co na začátku, kdy se objevil zčista jasna odnikud, popisuje už jako hotovou věc; když by se začalo mluvit o Callanovi, nemusela bych pořád dokola přemýšlet, o koho se sakra jedná, ale okamžitě by mi v mysli vytanul Anduin; zároveň by se třeba mohla pořešit královna, která mi, upřímně, svým přístupem vadila snad ještě víc než její manžel; citová stránka příběhu okolo Garony se také podivně uspěchala a o Medivhovi nebo Gul'danovi radši ani nemluvím.
Dál se do snímku vetřely některé scény, o kterých doteď nevím, jestli měly být vtipné, nebo se prostě jen nepovedly. Ještě předtitulková porodní scéna mi přišla poněkud nešťastná a ten smích, co se kolem mě ozýval, se zdál nanejvýš rozpačitý. Dalších takových scén tam bylo ještě víc, byť si na ně teď hned nevzpomenu.
Na stranu druhou, filmaři pěkně vymysleli dorozumívání se mezi orky a lidmi. Každá rasa pocházela z jiného světa, měla jiný jazyk a tudíž si jednotliví příslušníci navzájem nerozuměli. A přeskakování z jedné řeči do druhé se mi kupodivu velmi líbilo.
A na závěr nemůžu nenapsat pár vět o Durotanovi. To, co se okolo něj celou dobu odehrávalo, mě nanejvíce okouzlilo a byť jsem se při finálním souboji bála, že to nedopadne tak, jak by podle mě mělo (naštěstí dopalo, což ale není uspokojující výsledek), považuji to za nejlepší část filmu. Vůbec celý Durotan byla tak mohutně romantická, idealistická a sympatická postava, že mu prostě nešlo odolat. A onu poslední scénu vykreslili dle mého ještě natolik realisticky, že teď, když nad tím přemýšlím zpětně, docházím k závěru, že je mi vlastně až do breku z toho, jak to vlastně dopadlo.

Warcraft nabídl kromě typických brnění a orků i krásnou hordí vesnici, pár dalších hezkých krajinek, typické trpaslíky a pár dalších postav. Bylo mi líto, že z tak propracovaného světa ukázali jenom zlomek.

Nu a na úplný konec? Připadá mi, že jsem tenhle film v předchozích řádcích hodně pomluvila. Ano, rozhodně měl své mouchy - neodehrával se dějově úplně tak, jak měl, herecké výkony místy silně pokulhávaly, ve snaze narvat všechno do určeného času film působil skoro stejně zběsile, jako opakování učebnice molekulární biologie pět minut před písemkou... ale nakonec... čert to vem. Graficky mi to připadalo nádherně zpracované, Durotan byl smypaťák největší, Gul'dan byl hajzloborec k nakopání a ve finále to opět zakončila ona epická melodie ze začátku. Ano, doufám, že propříště se stejné množství děje narve do dvakrát tak dlouhého filmu, který bude všechno více vysvětlovat, vykreslí o trochu víc postavy a vecpe tam alespoň o jednu, nebo třeba i o dvě, hezké melodie navíc. Prosím prosím, smutně koukám, porotože příště už se asi bude navazovat začátkem Reign of Chaos. A doopravdy si přeji, aby Arthas byl tím úžasným romantickým hrdinou, kterému jeho pohnutky budeme věřit, budeme mu fandit a budeme ho litovat, a stejně tak si přeji, aby Thrall byl tím stejným sympaťákem jako jeho otec, abych mohla skákat radostí, že i ti úžasní princové na bílých koních dopadají dobře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama