Sněhová královna

8. dubna 2017 v 21:43 | Keavy |  Balet
Po nějaké delší době jsem se vypravila do divadla. Na co? Velmi neočekávaně na balet. Na jaký? Na Sněhovou královnu. A jaké to bylo? To se právě teď pokusím v několika řádcích shrnout.

Vypůjčeno z webu Národního divadla



Sněhovou královnu snad zná úplně každý, že?
Káj a Gerda jsou kamarádi už od dětství. Později už možná ne jen kamarádi. Jejich šťastně až do konce života však rozdělí Sněhová královna, která si Káje odveze s sebou do ledového paláce, do srdce mu umístí ledový střep a odmítá jej pustit. A Gerda se zatím vydává na předlouhou cestu za jeho záchranou...
Původní pohádku od Hanse Christiana Andersena přetvořila do různých představení už strašná spousta lidí, a protože jsem ji viděla nejenom jako balet, ale zároveň také jako divadlo a rozhodně víc jak jeden film, velmi se omlouvám za hodně velké zestručnění děje a sebrání toho všeho, co v mém rychlém převyprávění chybí. Nicméně - nejsem jediná, kdo zestručňoval, jak brzy sami uvidíte.
Abych ale neodbíhala od tématu - tahle verze je tedy balet s hudbou od Sergeje Prokofjeva. Co mi přišlo zajímavé, dočetla jsem se, že vlastně nikdy nic takového nesložil a celé představení je založené na hudbě z baletu úplně jiného. Ještě štěstí, že jsem se to dozvěděla až po návratu z divadla, kdyby mi to řekl někdo předem, asi bych se tam ani nevypravila.
Zpětně však musím říct, že i pokud je toto tvrzení pravdivé, skoro vůbec to tak nepůsobí. Možná až na pár scén, u kterých si člověk řekne "no jasně, to je ten důvod, proč to nebylo úplně ono!". Já ale zjišťuji, že namísto toho, abych představení odkázala na dno močálu, naopak to tímto způsobem omlouvám. Protože ono to rozhodně na žádné dno močálu nepatří.

Z faktu, že se v inscenaci vyskytují cikáni, jsem nejdřív byla docela nadšená, protože jsem fanynka cikánských tanců. Stále se však nacházíme ve sférách baletu...
Vypůjčeno z webu Národního divadla

Okamžitě od prvního okamžiku se mi zalíbilo promítání. Když se rozbíjelo zrcadlo, když padaly sněhové vločky, když bylo potřeba jakékoliv další pohyblivé pozadí, všechno se to promítalo na spuštěné plátno a nádherně to doplňovalo scénu. Kulisy byly také moc pěkné a na scénu se moc pěkně dívalo. Z čeho jsem rozhodně jásala, byly kostýmy. Baletky sice vyměnily typické tutu sukně za šaty podobné ruským krojům, ovšem chlapci vyměnili též své typické punčošky za volnější kalhoty a rubašky. Dokonce i kaftany se na scéně objevily. A královna se třpytila jako diamant.

Kostýmy i scéna opravdu vypadaly úchvatně...
Vypůjčeno z webu Národního divadla

Co se samotného tance týče, neuvěřitelně mě bavila hromadná vystoupení vesničanů a cikánů. Sice se úplně nejednalo o točení na špičkách, ale možná proto se mi to tak líbilo. Také jsem skoro až zamilovaně sledovala sóla Káje, který světu předváděl skoky, při kterých mi klesala čelist. A to sólový balet, prosím pěkně, úplně nemusím.

Sněhová královna byla mým prvním baletem po dlouhé době a musím přiznat, že jsem se okamžitě zakoukala do ústřední dvojice Káje a Gerdy - v mojí inscenaci Ondřeje Vinkláta a Magdy Matějkové. Asi vím, na koho se budu při dalších návštěvách těšit...
Vypůjčeno z webu Národního divadla

Nu, bohužel, pár výtek bych ale měla. Nejdřív musím smutně podotknout, že děj byl sice srozumitelný, ale velmi okleštěný. V originále Gerda mnohem víc cestuje a postupně projde všemi ročními obdobími. Začne jarem, pokračuje létem, poté přijde na řadu podzim a nakonec zima. Tady se bohužel ani jara, ani léta nedočkáme a plynule přecházíme od unesení Káje rovnou k podzimu, tady reprezentovanému ne loupežníky, ale cikány. Budiž. Je to škoda, ale přežít se to rozhodně dalo.
A jako druhou výtku bych měla silný nedostatek přitažlivosti v tanci. Postavy lišek by to sice splňovaly, ale ve chvíli, kdy na scénu přitančily cikánky a začaly vířit sem a tam, očekávala bych, že jejich tanec bude naplněný tou jejich typickou jižanskou smyslností. Bohužel, jakožto vášnivá kurzistka břišních tanců a občasná vymetačka tanců cikánských, mám možná přespříliš vysoké nároky a z mého pohledu téměř odfláknuté shimmy rameny mě dost zamrzelo. Něco podobného platilo i na práci se sukní, kterou měly cikánky všechny moc pěkně širokou, ale z mého pohledu také tak trochu nevyužitou. Ale, co se dá dělat. Pořád to je jenom jedna z mála věcí, co můžu téhle inscenaci baletu vyčíst.
Upřímně jsem odcházela velmi dobře naladěná a nadšená tím, co z toho vzniklo. A rozhodně bych to doporučila všem, dospělým, dětem, divákům začátečníkům a divákům pokročilým.

Hodnocení: *****


Vypůjčeno z kanálu Balet Národního divadla
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama