Malá mořská víla

8. dubna 2017 v 21:44 | Keavy |  Balet
Na Malou mořskou vílu jsem se díky předplatnému dostala zavčas krátce po premiéře a můžu za to být ráda, protože stále je drasticky vyprodaná. A sice bych nevěděla, o co přicházím, ale o tom víc by mi to mohlo být líto.

Vypůjčeno z webu Národního divadla



Když jsem objevila jasně se skvoucí nadpis "Zbyněk Matějů", trochu jsem se vyděsila - ještě stále u mě přetrvávalo mírné zklamání z Čarodějova učně a tudíž jsem se obávala toho, co v divadle tentokrát uvidím. Naštěstí pro toto představení, neměla jsem tak vysoká očekávání jednoduché úžasnosti, jako předtím, naopak jsem byla smířená s tím, že to bude pravděpodobně moderní katastrofa, které zase neporozumím a nebude se mi líbit. A možná jsem udělala dobře.
Na představení jsem dostala do hlavního obsazení svoji oblíbenou dvojici - Ondru Vinkláta a Magdu Matějkovou, které jsem si po Sněhové královně vysoce oblíbila. Takže už jen při nahlédnutí do programu jsem mírně pookřála. A jak se začal rozvíjet děj, pookřávala jsem vc a víc.
Scéna byla opět velmi minimalistická a velmi se využívalo různého promítání na plátno, navíc se tu tentokrát pohybovaly pohyblivé kulisy v podobě různých ryb, které byly často plastické a prostorově výraznější.

Do děje přibyla originální postava Serafína, kterou si člověk musel hned od prvního pohledu zamilovat...
Vypůjčeno z webu Národního divadla


Hudba bohžel byla jako přes kopírák s Čarodějovým učněm, ale mně bylo hned od začátku jasné, že v tomto případě se nejedná o tahouna, kvůli kterému bych se šla na balet podívat. Nikterak mi to tudíž nevadilo. Možná naopak, s postupem času si říkám, že sice to nebylo to, co bych očekávala (své stížnosti jsem napsala už u Čarodějova učně, připadá mi tedy zbytečné se opakovat), ale k dokreslení scén se to použít dalo. V některých částech sice ze začátku dost jasné stížnosti padaly - například u tance cizí princezny a jejích společnic. Očekávala jsem, že hudba by mohla být nějaká veselá a jásavá, když se jedná o nějaké pozemské krásky tančící ve slunečním svitu, hudba však zněla spíš jako valčík kostlivců na přelomu října a listopadu. Když jsem si to však později přebírala, došla jsem k závěru, že v kůži Malé mořské víly, která jen nešťastně stála opodál a sledovala, jak její štěstí v podobě prince mizí v půvabu téhle cizí ženštiny, cítila bych to naprosto stejně a pro nějakou rozjásanou hudbu by nebylo místo.

K mému potěšení to byla opravdu Malá mořská víla podle Andersena, kdo tedy čekal šťastný konec, poněkud ostrouhal.
Vypůjčeno z webu Národního divadla

Co se samotných choreografií týče, téměř vymizely šílené škubavé epileptické záchvaty vyprávějící o vnitřním utrpení dané postavy a naopak je nahradily ladné táhlé pohyby, mnohdy tak krásně laxní a vlnivé, jako vodní hladina. Ve druhé polovině se objevil rozkošný duet prince s Malou mořskou vílou, u kterého jsem si přála, aby pokud možno neskončil, protože oba dva moji oblíbení tanečníci zase dokázali, že se na ně můžu dívat hodiny a hodiny. Jedinou drsnější vsuvkou byla záporná postava čarodějnice, která místy předváděla kreace, za které bych se možná nemusela před lety stydět na některém ze svých karatistických turnajů. Naštěstí jejích výstupů nebylo zase tolik a vlastně se mi k ní hodily. Přeci jen, od takové mršky si člověk asi jen těžko představí ladný tanec vodních víl.

Vypůjčeno z webu Národního divadla

Navzdory všemu očekávání jsem z divadla odjížděla nadšená a stejně tak, jako jsem v jednom kuse nadávala po Čarodějově učni, tady jsem zase v jednom kuse opakovala, jak to bylo krásné a že bych si klidně okamžitě dala repete. Jediné, v čem mi tato inscenace přišla poněkud pomýlená, byla opět ta samlepka "Pro děti". Ne, svoje děti bych na takový balet v žádném případě nevzala. Hudebně to sice nebylo těžké na skousnutí, ale všechno ostatní mi připadalo, že půjde mimo ně. Důkazem mi byla malá holčička, která v divadle seděla přede mnou, pořád sebou chrula, strkala do babičky, pořád do ní různě hučela a všema deseti dávala na jevo, jak ji to nebaví. Tak, tak, místy strašidelná a depresivní nálada pohádky, která je ještě ke všemu proslavená kresleným filmem od Disney a ne andersenovským originálem, se mi pro děti nejeví jako dobrý nápad...

Hodnocení: *****
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama