Krysař

8. dubna 2017 v 21:45 | Keavy |  Činohra
Dlouhou dobu jsem hrála divadlo. Zhruba tak třináct let. Byly doby, kdy jsem si myslela, že chci být herečkou na plný úvazek. Za těch třináct let jsem došla k pochopení, že divadlo jako takové vidím častěji z pohledu herců, co se pohybují po prknech, než diváků, co sedí v hledišti. Když jsem začala chodit na balety čas od času prokládané operou, zmenšila jsem tento okruh jen na činohru. Ano, na činohry jsem nechodila skoro nikdy. Když odečtu představení, na kterých jsem byla, protože škola, nebo protože ostatní kamarádi ze ZUŠky, navštívila jsem snad jenom čtyři činoherní představení... a Krysař to měl napravit. Ehm.

Vypůjčeno z webu informuji.cz



Příběh Krysaře je všeobecně známý, že? Hammeln je město plné krys, a proto si jeho obyvatelé přizvou Krysaře s velkým K. Krysař je osoba, která nikde nezůstává na dlouho - přijde, udělá svou práci a zase odejde. Tady se však setká se švarnou dívčinou Agnes, do které se zamiluje a tak naopak zůstat chce. Ani v tomto městě jej však skoro nikdo kromě jeho milé nemá rád a všichni mu to dávají najevo natolik, že to prostě do šťastného konce jen tak dovést nedokáže...
Na úvod je nutno říct, že se jedná o představení inspirované příběhem. Samozřejmě v moderním podání. A Krysaře hraje holka. Ale ne nějak feministicky, stále je to ta samá mužská role, jenom... zahraná ženou. A ano, Agnes je vyšší než ona. A taky všude figurují cihly.


Fakt, že Krysaře hraje žena, mi ze začátku přišel jako neotřelý nápad, který by se mohl jevit i jako dobrým. Po zhlédnoutí představení jsem však došla k závěru, že je víc jak rozpačitý...
Vypůjčeno z webu Švandova divadla

Ze začátku mi málem spadla čelist na zem, protože všechno bylo zahrané komediálním stylem. Některé postavy si to dokonce držely až do úplného závěru. A ne, komedie to rozhodně nebyla a očividně tak ani nebyla zamýšlena. Pro mě to tak nějak byl částečně důvod proč se zvednout a okamžitě odejít. Protože se mi ale líbil nápad ztvárnit Krysaře ne hercem ale herečkou, zatnula jsem zuby a rozhodla se to vydržet. Nu, nestálo to za to. Ale o tom až za chvíli.
Komediální styl jsem pochopila záhy - víte, jakožto absolventka ZUŠky jsem zjistila pár věcí. Například to, že existují různé styly hraní, každý se technicky provádí nějak jinak a komedie je z toho všeho nejjednodušší. A spousta herců na mě udělala přesně tenhle dojem - hraju to takhle, protože ty náročnější dramatické role prostě nezvládnu. A to bohužel nebylo všechno. Krysař si na podium na férovku nakráčela s něčím, co mi až podezřele připomínalo mikrofonek a Kätchen celou dobu mluvila, jako kdyby nemluvila, ale křičela. Ano, i ve Švandově divadle, které je natolik malé, že bych ho snad zvládla umluvit i já. Jestli se mi to jen nezdálo, pasuje to jevištní projev na úroveň nedivadelní základní školy.

Všechny návrhy předložené radě města byly řádně prostudovány a poté předány k řádnému prošetření - v tomto případě věčně hladové skartovačce. Nejsem jediná, kdo tento nápad bral jako jedinou vydařenou věc na celém představení...
Vypůjčeno z webu Švandova divadla

Krysař mě zklamala opravdu velmi mnoho. Z jednoduchého důvodu - Krysař je v originále vyvrhel společnosti, který se nešťastně zamiluje a celé ho to vnitřně drásá... taková krásně deprimovaná postava, kterou bych si chtěla velmi mnoho zahrát. To, co se ale předvádělo tady, nebylo ani romantické ani vnitřně rozedrané, spíš to připomínalo moje běžné ráno, kdybych se stala kamenným sloupem.
Atmosféricky to také nebyla žádná sláva - věřím, že se z Krysaře dají vytáhnout mnohem hutnější a temnější kulisy, ze kterých bude člověku skoro až těžko. Tady se však nic takového nekonalo. I když, musím přiznat, že nějaké dva okamžiky nebyly úplně špatné. Celkově však děj plynul pomalu a nudně a člověk se vlastně těšil na konec ne kvůli dechberoucímu závěru (ve který jsem přestala doufat poměrně brzy), ale kvůli tomu, že se bude moct zvednout a odejít.
Na závěr bych napsala něco optimistického, ale ono toho zase tolik není. Vesměs špatné herecké výkony, ne zrovna hezky zvládnutá modernizace a nulová atmosféra. Nepochopila jsem, proč tolik lidí tleskalo vestoje, když i amatérská představení mě čas od času chytla víc...

Hodnocení: *
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama