Jeníček a Mařenka

8. dubna 2017 v 21:44 | Keavy |  Opera
Jeníček a Mařenka se za tuto sezonu stal v pořadí druhou operou. Opět měla být určená pro děti, takže jsem po Malé mořské víle doufala, že tomu tak vskutku bude. Navíc jsem se opět chystala do Karlína, kam se mi také moc nechtělo, ale co se dalo dělat. Předplatné je předplatné, a tak jsem se rozhodla, že prostě uvidím, co a jak.

Vypůjčeno z webu Národního divadla



Celá opera byla přeložená do češtiny, což mě upřímně zase tolik nepotěšilo - dětem však nic cizího předložit nemůžete... ačkoliv uznávám, že kromě tatínka v podání Jiřího Hájka (který vystupoval i v roli Adolfa v představení Jakobína, na kterém jsem byla a který se bez větších debat stal mým oblíbeným zpěvákem), nikomu pořádně nebylo rozumět i když zpívali česky. Ale to nevadí.
Děj nebyl nijak zvlášť pozměněný, Jeníček s Mařenkou jsou vyhnáni do lesa, kde chvíli bloudí až zabloudí k perníkovému domečku ježibaby, která je zavře a vykrmí a když je chce strčit do pece, děti to vymyslí tak šikovně, že tam nakonec zahučí ona sama. Jedinou jinou věcí byl fakt, že Jeníček s Mařenkou jsou dětmi kočovných umělců a maminka je vyžene na dříví, protože místo toho, aby po představení uklízely, všechno rozbordelí a maminku to po právu vytočí. Také se zde vyskytuje víla, která ty dva nebožáčky v lese uspává, aby se tolik nebály. Ale toť vše, jinak je to Jeníček s Mařenkou, jak je známe z vyprávění před spaním.

V té pohádce, co znám já, se žádná snová víla nevyskytuje. Popravdě mi to vůbec nevadilo, protože tahle se mi opravdu líbila.
Vypůjčeno z webu Národního divadla


Tentokrát se vůbec nepromítalo, na což u Národního divadla nejsem moc zvyklá, ale ve skutečnosti to vůbec nevadilo, protože co bylo u baletu promítáno, tady bylo nahrazeno opravdu hmotnými kulisami, které byly vskutku roztomilé a pohádkové. Jeníček i Mařenka měli dvoje ztvárnění, jako zpěvačky, ale také jako loutky. Ze začátku jsem se obávala, aby to druhé nebylo dominantnější nad tím prvním, naštěstí se oba dva nakonec pohybovali po scéně většinou bez loutek. Ježibabu samozřejmě zpíval zpěvák, protože nikdo jiný ji ztvárnit nemůže. A také se v ději vyskytoval úžasný pes tanečník, který měl hned na začátku svoje velké romantické drama odehrávající se mezi ním a šunkou. Bohužel, v době, kdy to mezi těmito dvěma milenci bylo nejvypjatější, jsem se soustředila na to, jak je maminka zděšena tím, že své děti poslala dobrovolně do spárů čarodějnice a tatínek ji utěšuje, takže jsem o oplzlé zatažení šunky do domečku, její následné bezohledné sežrání a vrácení ohlodané kosti, přišla. A pak jsem si marně lámala hlavu nad tím, kde se najednou na scéně vynořila ta kost. A takovýchhle detailů tam bylo nejspíš i víc, bohužel, na odhalení bych potřebovala víc času.
Jako celek se mi opera velmi líbila, ale teď, když to hodnotím zpětně, podruhé bych ji asi už vidět nemusela - roztomilé kulisy na mě působily skoro až kýčovitě a celkový dojem byl... nu, opravdu pro děti. Na stranu druhou tleskám, když vidím, že je to v pořadí už druhá věc, na kterou bych vzala děti bez jakýchkoliv pochybností.

Hodnocení: ****
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama