Jakobín

8. dubna 2017 v 21:44 | Keavy |  Opera

Jakobín se stal mojí v pořadí třetí navštívenou operou - co se vymetání tohoto žánru týče, cítím se tedy jako začátečnice. Když jsem se však dozvěděla, že se jedná o operu od Dvořáka, která bude ještě navíc v češtině, trochu ze mě ten strach opadl. Jistě, baroko je na poslech poněkud stravitelnější, ale také to mohl být Stravinskij, že.
Tady si dovolím menší vsuvku, která mě pobavila - známé na to nakrčily čelo a prohlásily "No já ti nevím, to je do začátku taková těžká opera, nějaký romantismus by byl přeci jenom lepší..."
Ale lístky už byly koupené, takže jsem se i přes jejich nedoporučení vydala na neromantickou operu z obdobní romantismu (to byl nejapný pokus o oxymoron, kdyby to někdo nepochopil).

Vypůjčeno z webu Národního divadla



Ale teď k samotné opeře. Scéna sestávala z mobilní stěny, která v případě potřeby vytvořila školu, doplněná o spoustu židlí a židliček různé velikosti, od obrovských po jednoduše velké až k těm, na kterých se dalo normálně sedět. S jejich pomocí se pak různě dotvořily další kulisy, po kterých se aktéři nevzájem honili, různě po nich při tncích poskakovali - mně osobně, jakožto klasického nastudování neznalé, se tenhle nápad velmi zamlouval, starší generace, co byly se mnou, to musely chvli rozdýchaávat. Když se jim to však úspěšně povedlo, byly nadšené podobně jako já.
Většina kostýmů se odbyla školními uniformami - přeci jen, většinu postav tvořili školáci. Bohužel, obzvlášť hlavní mužské psotavě tento styl moc nesedl, protože byla podsaditá a už mírně v letch...
Díky pastelovým barvám na mě pak stejně cukrářsky působil i zbytek jeviště a vlastně celkově zbytek celé opery. Nicméně to jen umocňovalo fakt, že se, alespoň pro mě, jednalo o příjemnou oddechovku.
Snadnou skousnutelnost podporoval fakt, že místy si zpěváci hráli, jako kdyby účinkovali v divadélku pro malé děti - jejich pohyby, poskakování i pošťuchování neslo místy nádech velmi primitivního humoru určeného i pro ty nejmenší.

Protože se mi scéna s židlemi opravdu líbila, musím ji někde zvěčnit.
Vypůjčeno z webu Národního divadla


Za mě tedy tato opera dopadla velmi dobře. Nápaditě vymyšlená scéna se mi líbila a celkový sladký, nevážný a rozpustilý nádech mě přesvědčil o tom, že existují představení, na která bych s klidným svědomím vzala i svoje děti. Po Čarodějově učni a Málé mořské víle příjemná změna.

Hodnocení: ****
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama