Aneb když se někdo pod náporem věcí zhroutí na ulici...

24. dubna 2017 v 20:13 | Keavy |  Mikrokatastrofy
Co na mě tak zíráte, to jste nikdy neviděli magora, co s sebou táhne obří vak a ovčí kůži? A batoh? A košík s klubíčky? A navíc kelímek s horkým čajem?
Přesně tohle byly moje včerejší pocity, když se veškerý můj náklad rozsypal uprostřed našeho sídliště. Okolo mě chodily obstarožní dámy s malými krysopsy i tatínkové s dětmi, všichni na mě koukali jako na bezdomovce a nikoho ani náznakem nenapadlo, že by mi mohl nabídnout pomoc všechny ty rozsypané věci sesbírat. To je tak, když i v normálním životě vypadáte excentricky - když si ještě naložíte hromadu prapodivného nákladu, jste ještě divnější. Kdybych si s sebou táhla jelení lebku a zlatý kalich, nejspíš by na mě přiletěl nejbližší exorcista a začal po mně cákat svěcenou vodu. Nebo alespoň takhle jsem se včera cítila. Máte ne úplně všední koníčky (rozumějte, myslím tím chození do klubů, koukání na fotbal a vymetání nových kolekcích v HáEmku a Cinestaru) a společnost vás pasuje hned na svůj okraj, k tomu divnému odpadu.


A teď to důležité - proč to všechno píšu? Je to vlastně oznámení, že jsem ještě stále neumřela (i když po víkendu, kdy jsem se pokoušela správně nabít mušketu a přitom koukala přímo do její hlavně, zatímco zkušení střelci sborově mlátili hlavou o stěnu, to je docela zázrak). Víte, já se totiž zabývám takovou tou obskurní věcí, o které lidi v téhle většinové společnosti radši nemluví, protože je to na ně moc divné, dětinské a ujeté a proto se na ni radši chodí jenom nadšeně dívat. Kdo ještě nevymyslel po prvních dvou odstavcích, o jaký že to obskurní koníček se jedná - zkráceně je to rekonstrukce historie (nebo také Reenactment nebo zastarale a prý už nesprávně Living History). A musím se přiznat, že kromě faktu, že se jedná o koníček velmi nákladný, jedná se také o koníček časově náročný. Takže moje nepřítomnost za poslední týdny může býti ospravedlněna faktem, že jsem brečela nad kily vlny, které jsem se marně snažila přetransformovat v něco, co by alespoň trochu připomínalo módu dle nálezů z dob minulých.
Takže za poslední dobu jsem absolvovala tu jednu ze dvou fantasy bitev roku (neboli Trnové království, které jsem opět se svojí stranou prohrála) a také bitvu uSudoměře, kterou jsem naopak se svojí stranou slavně vyhrála, a aby toho nebylo málo, tak pár zařizoavích věcí okolo, takže jsem jaksi nevěděla, kam dřív šlápnout a nestihla jsem napsat skoro... ehm... vlastně... nic. :D A za to se omlouvám. A ktomu bohužel můžu připojit jen poslední omluvnou větu - to víte, jaro je tady, larpy, bitvy a historické festivaly se rozjíždí, a to jsou ty okamžiky, kdy jejich nadšení účastníci zamávají šátečkem a do zimní hybernace je jen tak neuvidíte :D

PS. A to, že je teď opravdu zima, nikterak nevadí. Stejně nehybernujeme a akčně jezdíme do všech tramtárií, a v mém případě teď vesele ťukáme do klávesnice se zvýšenou teplůtkou a hrníčkem zeleného čaje po ruce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LM LM | E-mail | Web | 30. dubna 2017 v 12:30 | Reagovat

Super, to som nevedela, že sa zúčastňuješ rekonštrukcie histórie. Mám pár známych, čo chodia na šerm a čo sa tiež na týchto slávnostiach zúčastňujú. Mne bráni len tá nákladnosť takéhoto koníčku, no je to úžasné!

Dúfam, že sa ti podarilo dokončiť nejaké kostýmy, lebo čo mi vraveli, tak je to jedna z najnákladnejších a zároveň najviac opotrebovaných komodít. :)

2 Keavy Keavy | 1. května 2017 v 20:39 | Reagovat

[1]: No jo, nechala jsem se zlákat a vysoce mě to baví, to musím přiznat :)
Kostýmy jsou dost nákladné a z vlastních zkušeností vím, že jeden nestačí a musí se ti to doma kupit :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama