...Drink tea, write blog, be happy...

Podkova

11. listopadu 2017 v 22:35 | Keavy
Omlouvám se velmi mnoho, že za poslední týdny toho (opět) moc nepřibylo, ale nějak se mi sešlo moc věcí naráz a po večerech jsem byla natolik unavená, že jsem nedokázala sepsat ani řádku...
A bohužel, podobně je tomu i dnes, takže nepřináším nic moc inovativního, ani možná zajímavého (ačkoliv, možná...). Jedná se opět znovu o mkousek mého života a tedy moje další malé inkoustové znamení.
 

Timeless

9. listopadu 2017 v 16:09 | Keavy |  Balet
V divadlech byla sezóna otevřena už před nějakou dobou, já ji otevřela teprve teď - a to nově uváděným baletem Timeless.



Jak se ze mě stala Paňmáma

9. listopadu 2017 v 15:16 | Keavy |  Deníček
Zatímco spousta holek okolo mě vyrůstala do krásy, nacházela si chlapce a pomaličku svým způsobem dozrávala k závěru, že jejich cílem je pořídit si domeček, pejska, záclonky a děťátko (komu se to zdá podivné, že zrovna záclonky, tak pro ty si teď zahraju na intelektuála a odkážu jej na sourozence Čapkovy, přesněji na "Ze života hmyzu"), ze mě začínala růst emancipovaná slečna s vidinami kariéry plné cestování, degustací sektíčků na vernisážích kamarádů, autorských čtení po kavárnách a půlnoční vysedávání poa teliérech. Ve zbytkách volného času (pokud by vůbec nějaký zbyl) bych oblézala výstavy a koncerty, chodila tancovat a nějaké záclonky v nějakém domečku s pejskem... co vás bere? Jsem snad nějaká domácí puťka? To tak. Nic nebude!
 


Dvacet tři krát třistašedesát pět

29. října 2017 v 23:15 | Keavy |  Mikrokatastrofy
...Au. To snad ne, že ne... No, asi vlastně jo. Tedy, plus šest, samozřejmě, protože poté, co jsem se uzdravila, jsem musela začít dělat milion jiných věcí a nestihla jsem žádný článek o téhle katastrofě napsat.
Tak tedy... už jsem zase o krok blíž k tomu... té... no... dospělosti! (Ano, naučila jsem se, že když napíšu něco o smrti nebo stáří, přistane mi na hlavě cihla, nebo něco podobného, protože mám přeci krásný věk, který by mi leckdo záviděl.)

Ne-moci a jiné úžasnosti

12. října 2017 v 16:10 | Keavy |  Deníček
Jsou tomu asi dva týdny, co mi úspěšně začal školní rok. Proběhla jsem si úvodní přednášky, na své obvyklé taneční zástoje jsem se protentokrát vykašlala jednoduše z důvodu, že jsem netušila, jestli se se školou budou snášet...
A nastal týden druhý. A to jsem už samozřejmě na nic takového kašlat nechtěla, ale...
Sice jsem se začala hned poctivě učit a počítat příklady, které jsem měla v pondělí zkonzultovat, ale ouha. V pondělí (čtěte opravdu v pondělí) jsem se vykopala v šest z postele, v sedm jsem se vykopala z domu a před osmou jsem přešlapovala před učebnou, celá nedočkavá a vědění chtivá.

Kam dál