Sluníčko

Úterý v 18:27 | Keavy
Dneska jsem si říkala, že je ten pravý den, abych vás mohla začít seznamovat se svými malými (tedy, jak kdy) inkoustovými obrázky, jak jsem již avizovala dříve. Seřadím to hezky chronologicky a začnu od toho nejstaršího.
Upozornění: ano, ten, kdo je proti tetování, ať radši dál nečte. I když ono dál není nic pohoršujícího...

 

Než jsem tě poznala

14. září 2017 v 0:03 | Keavy |  Filmy
Není to zrovna nějaká echt novinka, uznávám, ale říkala jsem si, že tenhle film zrecenzuju, i když jsem už skoro sto let za opicema...
A můžu se pochlubit tím, že tentokrát se fakt, ale fakt o taneční film nejedná.



Haruki Murakami: Norské dřevo

6. září 2017 v 9:14 | Keavy |  Recenze
Pomalu ale jistě jsem došla k závěru, že páteční zkoušku nezvládám, byť se snažím, jak chci, a na místo toho jsem se rozhodla, že si napíšu něco alespoň pro sebe trochu motivujícího - a obsadím tím jeden z koutků, který tu na blogu mám předpřipravený a dosud žel bohu netknutý.
Bývaly doby, kdy jsem se řadila mezi knihomoly. Když jsem začala psát ve velkém, zjistila jsem, že si svůj čas začínám mezi tyto aktivity pomalu ale jistě dělit. Když jsem se začala učit na maturitu a připravovat na všechny zkoušky, co mě čekaly, podíl přečtených knih se opět snížil. A když jsem opustila gymnázium a přesunula se na školu vysokou, na knihy (pozor, ale abyste si nemysleli, prakticky na nic, nejsem zase taková líá lemřička) již nezbylo v rozvrhu žádné místo. Po několika promrhaných letech, co jsem na VŠ strávila, jsem si ale řekla, že takhle to dál nejde a musím si aspoň trošku toho času na knihy vyhradit, abych úplně nezakrněla. A tak jsem začala pečlivě vybírat, do jakých knih se pustím.
Nedivte se tedy, že zde budou přibývat již předtím milionkrát zrecenzované kousky, nejsem žádná knižní inovátorka a navíc jsem teď trochu změnila styl toho, co v reálu čtu oproti tomu, co jsem v reálu četla na střední škole, takže hrabu trochu do minulosti. Zase je ale pravda, že ať je kniha už nějakou dobu na pultech knihkupectví, existují lidé, co si ji ještě nepřečetli, dokonce lidé, kteří třeba ani neví, že existuje. Opakovaně tedy docházím k závěru, že recenzí není nikdy dost.

A tak, jako první, se chci vrhnout na Norské dřevo.


Údaje o knize:
Autor: Haruki Murakami
Rok vydání: 2002 (ČR)
Počet stran: 302
Žánr: Psychologický román (mírně subjektivní názor, neberte ho až tak vážně)
Psáno ich formou, v minulém čase
 


Starý tanec tady a teď 2017

4. září 2017 v 22:19 | Keavy |  Tanec
Píše se nám začátek září a já už dlouho ničím nepřispěla. Mohla bych se tu začít omlouvat a vysvětlovat, proč se tak stalo, ale po pravdě... to není až tak moc záživné, ne? Namísto toho jsem se rozhodla, že napíšu něco málo o svých zážitcích z léta. A to, o co se s vámi chci podělit, je, jak jinak, tanec. Přesněji Starý zanec tady a teď.


Deprese a pokojové archeologie

9. srpna 2017 v 23:04 | Keavy |  Deníček
Jednoho krásného dne jsem se rozhodla, že svůj život od základu změním. Ano, opět a znovu, dělám to tak každé tři měsíce, ale tentokrát jsem se rozhodla rozšoupnout se ve velkém stylu.
Nejdříve jsem měla oči na šťopkách a vybírala a vybírala, poté se těšila a těšila a nakonec si zoufala a zoufala. Ale už bylo rozhodnuto a toto rozhodnutí se jen tak nedalo vzít zpět. A tak jsem se po hlavě vrhla na přípravy onoho velkého kroku.
Začalo to velkým tříděním, které se ze začátku zdálo býti naprosto nevinným, nakonec se z něj však stala výprava psychicky náročná asi tak stejně, jako vylézt po žebříku na Eiffelovu věž, zvlášť když trpíte závratěmi.

Kam dál